„…nebo použijete-li ho, tak vězte, že to tady má negativní konotaci; tady je spojované s korupcí a s crony kapitalismem. Takže používejte jiná slova, používejte třeba slovo svoboda; ale demokracie, jenom abyste věděl, kdykoliv ho použijete, tak i mezi intelektuály to vyvolá negativní konotace.'“ vyprávěl (35:30-36:05) minulý týden Tomáš Sedláček v pořadu Respektování Erik Taberyho, v kontextu potíží s překlady a presentací jeho knih v zahraničí.
Myslím, že to je fakt, který si musí uvědomit nejen spisovatelé a nakladatelé. Myslím, že my sami můžeme mluvit o štěstí, že náš postoj k demokracii není, po zkušenosti privatizace a klausovské formy kapitalismu, podobný – a to, prosím, máme historickou vzpomínku pražského jara a první republiky! – Rusové nic takového nemají: jediná podoba „demokracie“, kterou zažili, byla jelcinovská éra, kdy státní podniky byly za nejasných (a nezřídka i krvavých) okolností přepisovány na soukromá konta bývalých funkcionářů a zkupovány bývalými důstojníky KGB, kteří již dříve vyvezli ze země miliardy a nyní se s jejich pomocí stávali mocnějšími, než kdy předtím.
Žvanit (z jejich pohledu) Rusům o demokracii, ničemu nepomůže (maximálně tak můžeme onanovat, že jsme se „postavili za správnou věc“, ale, jak před nedávnem napsal Fareed Zakaria, účelem té které mezinárodní politiky není, aby se ten který politik cítil dobře) a Putinovu posici to pouze posílí. Měli bychom se řídit radou „kamarádky Petra Koláře“, mluvit raději o svobodě a doufat, že až se Rusové zbaví Putina, samotným jim dojde, že demokracie je nejlepší způsob, jak si svobodu udržet.
Někdo mi pravděpodobně namítne, že stejně, jako v dnešním Rusku, byla demokracie vnímána i ve třicátých letech v Německu, a já mu odpovím, že na tom sice něco bude, ale tenkrát jako dnes bylo chybou svázat všechny do jednoho pytle s tyranem, namísto snahy je naopak rozdělit.
odkaz na citovaný pořad: http://respekt.ihned.cz/fokus/c1-63604180-respektovani-s-halikem-sedlackem-topolem-a-denemarkovou
pozn.: Versi tohoto textu jsem již před třemi dny uveřejnil na soukromé facebookové stránce (kde, pro zájemce, je stále možné dohledat její anglický překlad: https://www.facebook.com/jan.buran.3). Nicméně, záleží mi na jeho dalším šíření, potřebuji se zde rychle něčím etablovat a …prostě, od příště píši primárně sem, odkaz dávám tam.